sv. apoštol Petr

Svátek: 29. června

Žil v: 1. století

Postavení: apoštol

Význam jména: skála

Symboly: klíče, loď, kniha, kohout, kříž

Patron: papežů, církve, sklářů, truhlářů, hodinářů, zámečníků, kovářů, slévačů olova, hrnčířů, zedníků, cihlářů, moštářů, motorkářů, kameníků, síťařů, soukeníků, valchařů, rybářů, obchodníků s rybami, lodníků, trosečníků, kajícníků, zpovídajících se a panen, ochráncem proti hadímu uštknutí, proti krádeži a pomocníkem proti vzteklině, posedlosti, bolesti nohou. Jeho záštitou je dlouhověkost.

Život:

Sv. Šimon Petr se narodil v Betsaidě u Tiberiadského jezera. Jeho otec se jmenoval Jan (Jonáš). Spolu s ním a s bratrem Ondřejem (též apoštolem) byli původně rybáři. Právě Ondřej přivedl svého bratra Šimona k Ježíšovi a tehdy mu Ježíš dal jméno Kéfas (řecky Petros, což znamená skála).

Ježíš k Petrovi mnohokrát mluvil a předpovídal jeho budoucnost: "Neboj se, od teď budeš lovit lidi.", "Ty jsi Petr a na této skále postavím svoji Církev a brány pekel ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království. Co rozvážeš na zemi, bude rozvázané v nebi, co svážeš na zemi, bude svázáno i v nebi."

Petr se vždy na seznamu apoštolů vzpomíná jako první. Patřil k Ježíšovým nejbližším apoštolům - spolu s Janem a Jakubem. Tyto tři vzal Ježíš s sebou na horu Proměnění, byli mu nablízku při vzkříšení Jairovy dcery a i v Getsemanské zahradě je pozval ke společné modlitbě. Když jejich Mistra zatkli, hned se Petr postavil s mečem na odpor (uťal veleknězovu služebníku ucho). Zanedlouho však Ježíše 3x zapřel, přestože předtím tvrdil, že s ním půjde kamkoli a neopustí ho. Po vzkříšení to byl on, kdo spolu s apoštolem Janem přiběhli ke hrobu, aby se přesvědčili, jestli je pravda to, co tvrdí ženy - že jejich Pán vstal z mrtvých. A skutečně to byla pravda!

Sv. apoštol Jan vzpomíná jednu osobní příhodu, která se stala po vzkříšení a je důležitá vzhledem k osobě Petra. Kristus se Petra 3x zeptal, jestli ho má rád. Petr pokaždé odpověděl: "ANO." Ježíš mu tehdy odpovídá také 3x: "Pas moje ovce" (= veď mou církev). Po nanebevstoupení Ježíše má Petr nesporné prvenství mezi apoštoly. Na jeho slovo ustanovili dalšího apoštola namísto zrádce Jidáše. Byl to právě Petr, kdo začíná hovořit při seslání Ducha Svatého. On se připomíná jako první, který vykonal zázrak.

Petr potom nadále působil v Jeruzalémě. Pokřtil pohana Kornélia, čímž se otevřely brány Církve i pohanům (do té doby byli křtěni pouze Židé). Herodes Agrippa ho uvěznil, ale v noci k němu přišel anděl a zázračně ho vysvobodil z vězění. Potom horlivě působil v Jeruzalémě, v Antiochii, v Korintě a v Římě. Pravděpodobně v Římě napsal svůj první list (1. list Petrův).

Zemřel mučednickou smrtí asi roku 64 v Římě, kde ho ukřižovali hlavou dolů (Petr totiž odmítl být ukřižován tak jako Ježíš, protože se nepovažoval za hodného zemřít stejnou smrtí jako jeho Pán). Na místě jeho ukřižování dnes stojí Bazilika sv. Petra. Jeho relikvie (ostatky - kosti) jsou uložené v hlavním oltáři baziliky.

sv. Linus

Svátek: 23. září

Žil v: 1. století

Svatý Linus je považován za druhého z papežů. Vzhledem k nedostatku přesných pramenů z této doby nelze však s jistotou říci, kdy přesně se stal papežem (pravděpodobně mezi roky 64 až 69), existují i názory, že došlo k přehození jména a on byl až druhým nebo třetím papežem.

Nejpravděpodobnější je však to, že on byl skutečně druhým papežem v pořadí.

Narodil se v etruském městě Volaterra v Toskánsku a na křesťanskou víru jej obrátil sv. Petr. Jeho otcem byl Herculanus dei Mauri, matka se údajně jmenovala Claudia.

Zastupoval svatého Petra v Říme po dobu jeho nepřítomnosti a po Petrově ukřižování se stal jeho nástupcem. Nejspíše se k němu vztahuje zmínka ve 2. dopise sv. Pavla Timotejovi, který je součástí Nového zákona. Připisuje se mu nařízení, že ženy nemají přicházet na bohoslužby bez závoje. Zavedl jako symbol římských biskupů palium.

Podle starší tradice zemřel mučednickou smrtí a byl pochován na úpatí vatikánského vršku.

sv. Anaklét (Klétus)

Svátek: 26. dubna

Žil v: 1. století

Význam jména: vybraný, povolaný

Sv. Anaklét byl třetím papežem po sv. Petrovi a sv. Linovi. Původem byl pravděpodobně Řek. Papežem se stal kolem roku 76-78. Zemřel v letech 88-90, během pronásledování křesťanů za císaře Domiciána, jako mučedník. Během svého pontifikátu zorganizoval život církve v Římě - ustanovil 25 církevních obvodů a pro každý obvod jmenoval jednoho kněze. V Římském martyrologiu se původně nachází vzpomínka na sv. Anakléta a sv. Kléta, oba se uváděli jako papeži. Později se však zjistilo, že jde o jednu a tu samou osobu. Chyba vznikla asi při opisování záznamů papežů někdy v dávné minulosti. V obnoveném liturgickém kalendáři už máme jen jedinou vzpomínku na sv. Anakléta (anebo sv. Kléta) 26. dubna.

sv. Klement I.

Svátek: 23. listopadu

Žil v: 1. století

Význam jména: laskavý, mírný, pokojný

Symboly: kotva, kříž, kniha, palium

Patron: Sevilly, Krymu, kameníků, kloboučníků, námořníků, vzýván při onemocněních dětí a proti vodním pohromám

Sv. Klement byl čtvrtým papežem. Církev spravoval asi v letech 92-99, ale s jistotou to nelze určit. Je možné, že je tím Klementem, kterého Pavel řadí mezi své "věrné spolupracovníky" v listě Filipanům 4,3. Ani to se však nedá dokázat. Podle Tertuliána Klement nastoupil na stolec sv. Petra hned po Petrovi v roce 68. Naproti tomu v seznamu římských biskupů, který nám zůstal zachovaný prostřednictvím Ireneje a Eusébia, je Klement až na třetím místě po Petrovi (celkově čtvrtý), to znamená po Linovi a Klétovi (Anaklétovi).

S ohledem na události během Klementova pontifikátu nevíme skoro nic kromě schizmatu, který nastal v Korintě, kde se někteří mladší členové postavili proti hiearchii. Kvůli této situaci napsal papež Klement List Korinťanům, který se nám zachoval dodnes. Poukazuje v něm na pravomoc, kterou dal Kristus apoštolům a ti svým nástupcům. Upozorňuje, že církevní obec nemá právo sesadit svého biskupa a má být podřízená hiearchii. List byl napsaný velmi dobrým stylem a z vyprávění Dionýsia z poloviny 2. století se zdá, že ho v Korintě přijali. Kromě toho se v Listě hovoří i o pronásledování křesťanů během vlády císaře Nerona, o mučednické smrti sv. Petra a Pavla, o poměrech v prvotní církvi atd.

Podle tradice za vlády císaře Triána vzniklo proti Klementovi pobouření ve městě. Prefekt města Mamertinus chtěl utišit vzpouru, a tak dal Klementa zatknout. Na rozkaz císaře byl odsouzen k práci v mramorových dolech na Krymu. Tam se však díky němu obrátilo tolik pohanů na křesťanství, že se dostal před pohanský soud, který ho odsoudil na smrt. Hodili ho do moře s kotvou přivázanou na krku. Stalo se to asi roku 100. Tělo vytáhl jeden z Klementových učedníků - Fébus a pochovali ho. Asi v roce 860 jeho pozůstatky našel sv. Cyril a Metoděj, kteří je přenesli do Konstantinopole, na Velkou Moravu a následně do Říma. Některé relikvie se nacházejí v bazilice sv. Klementa.

sv. Evarist

Svátek: 27. října

Úmrtí: 108

Význam jména: oblíbený

Sv. Evarist byl papežem v letech 97/99 až 105/107. V Libériově katalogu se jeho jméno uvádí jako Aristus. Papežem byl po sv. Klementovi. Podle tradice pocházel z Palestiny, z Betléma, z helénské rodiny, jeho otec byl však Žid. Po svém zvolení papežem sv. Evarist zorganizoval církev v Římě, zřidil farnosti a dal je do správy jednotlivým kněžím. Kromě toho celý Řím rozdělil do sedmi diakonií. Nařídil kněžím žehnat manželským svazkům. Podle tradice zemřel jako mučedník během pronásledování křesťanů, ale jeho mučednictví není historický doložené.

sv. Alexandr I.

Svátek: 3. května

Úmrtí: 115/116

Patron: vzýván při nemocích kožních a štítné žlázy

Sv. Alexandr byl papežem od roku 107 do roku 115, nebo 116. Byl Říman a zdá se, že byl žákem Plínia mladšího. Je o něm málo známo, pouze legendy hovoří, že díky němu se obrátil vězeňský dozorce sv. Kvirín a jeho dcera sv. Balbína. Alexandr se považuje za zakladatele tradice žehnání příbytků solí a vodou, i když nejnovější tvrzení hovoří, že to byl pohanský zvyk. Zdá se, že příběh jeho stětí během vlády císaře Triána, nebo Hadriána se zaměňuje s jiným mučedníkem jménem Alexandr.

sv. Sixtus I.

Svátek: 3. dubna

Úmrtí: 128

Význam jména: hladký, jemný

Svatý Sixtus byl Římanem, ale podle jména se zdá, že měl řecký původ. Za císaře Hadriána vedl Petrovu lodičku (= církev) krutými úskalími té doby. Zdá se, že to bylo mezi lety 115-125. Tradice hovoří, že byl mučedníkem, avšak není to jisté.

sv. Telesfor

Svátek: 2. ledna

Úmrtí: 136

Atributy: vedle papežské hodnosti kalich a kyj

Patron: karmelitánů

Svatý Telesfor byl papežem přibližně v letech 125 až 136. Jeho pontifikát začal za vlády císaře Hadriána a skončil v průběhu vlády Antonina Pia. Vatikánské "Annuario Pontificio" uvádějí, že byl původem Řek. Během svého působení v čele církve se musel potýkat s rostoucím počtem heretiků, podobně jako jeho nástupci. Zpravidla se mu přisuzuje:

• zavedení tří mší o Vánocích, včetně půlnoční mše,
• pevné stanovení neděle velikonoční,
• zavedení čtyřicetidenního půstu před Velikonocemi,
• zprívaná část mše "Sláva na výsostech Bohu.

sv. Hygin

Svátek: 11. ledna

Úmrtí: 142

Atributy: znaky papežské hodnosti

O životě sv. Hygina se zachovalo málo zpráv. Papežem se stal roku 136 nebo 138 a spravoval církev 4 roky. Podle nejstarších životopisců pocházel z Řecka, a to přímo z Athén, střediska řecké filozofie. On sám byl údajně též filozof. V církvi kromě jiného přispěl k uspořádání církevní hierarchie. Údajně on ustanovil nižší svěcení kleriků a zavedl do života mnohé církevní úřady. Během Hyginova pontifikátu přišli do Říma bludaři Valentin a Kerdon. Kerdon se na čas smířil s církví, ale později byl pro svou zatvrzelost znovu vyloučen.

Oficiální sbírka životopisů papežů "Liber Pon-tificalis" uvádí, že papež Hygin zahynul mučednickou smrtí 11. ledna roku 140 nebo 142 během pronásledování za císaře Antonina Pia. Pochovali ho v blízkosti sv. Petra ve Vatikáně.

sv. Pius I.

Svátek: 11. července

Úmrtí: 155

Sv. Pius I. byl papežem patrně v letech 140 až 155. Traduje se, že se narodil v Aquilei, v severní Itálii a jeho otec se jmenoval Rufus. Spolu s bratrem Hermem se odebral do Říma a přijal křesťanství. V době Piova zvolení papežem prožívala církev značné vnitřní spory. Pius se zasloužil o utužení kázně duchovenstva i věřících. Připisují se mu ustanovení:

• k uctivému přijímání Nejsvětější svátosti,
• jak se mají řádně spravovat církevní statky a majetek určený chudým,
• jak mají být zasvěcovány ženy, které se rozhodly žít v chudobě, čistotě a pokoře.

Rovněž vydal varování proti lehkovážnému přísahání a klení. Údajně založil dva z nejstarších římských křesťanských kostelů - Santa Pudenziana a Santa Prassede. Velkou zásluhu má na zachování jednoty církve. V době jeho pontifikátu byl Řím navštěvován heretiky různých směrů. Velmi aktivně vystupovali zejména gnostik Valerius a Cerdon a zřejmě s dost značným úspěchem, neboť papež Pius I. v jejich případě sáhl až k exkomunikaci. Jinak se však snažil spory urovnávat smírně a spíše na ideové úrovni. Podporoval svatého Justina, který vedl v Římě křesťanskou filozofickou školu.

V této době se také začaly projevovat neshody mezi východní a římskou církví, a to v otázce termínu slavení Velikonoc. Pius I. rozhodl, že do této věci se nemá zasahovat a udělil východní církvi svobodu, aby se zařídila podle svého obyčeje.